Angličtina se někdy chlubí tím, jak velikou má slovní zásobu. Obecně je považována za jazyk s největší slovní zásobou. Hned po ní následuje čínština, italština a francouzština. Jenže je sklenice poloplná, nebo poloprázdná? Tím, čím se právě angličtina chlubí, ukazuje na její nesourodost a použiji vymyšlený termín „slátaninost“. Prostě jako byste vzali z různých jazyků některá slova a hodili je do jednoho pytle a zatřásli. Tak to je angličtina. Ona totiž moc jazyka spočívá v něčem jiném.

Co tím myslím vám ukážeme hned na následujících příkladech. Například takové slovo moc. Čeština, ale stejně tak i všechny ostatní slovanské a pra-slovanské jazyky používají kořen, který má sám o sobě význam a předpony a přípony či kontext mu jen upřesňují jeho momentální význam ve slovním spojení.

My si vlastně vystačíme s jedním slovem, kterým dokážeme říct a vyjádřit nepřeberné množství jiných slov, zatímco angličtina má nepřeberné množství cizích slov, které nemají v anglickém jazyce žádný význam a jsou pouze převzatá.

Koukněme se teď na následující tabulku pro namátkově vybrané slovo moc v porovnání s angličtinou. Zatímco čeština si vystačí s jedním slovem s mnoha významy, angličtina musí mít pro každý jeden význam jiné slovo.

Vlastně se tedy dozvídáme, že naše česká sklenice není tedy poloprázdná, ale naopak poloplná. Dokazuje se tím nadřazenost jazyku anglickému, který je mnohem mladší než jazyky slovanské. A to ani nemluvíme o pádech, nebo o rodech, které angličtina neumí vyjadřovat, nebo o zdrobnělinách.

V češtině můžete říci hezká, hezoučká, hezoulinká, ale v angličtině něco takového vyjádřit nedokážete, tam se musíte spokojit jen s „beautiful, beautiful a beautiful“.

V angličtině dále musíte užívat osobní zájmeno jinak nebude z věty pochopeno, o kterou osobu se jedná. Anglické came, came, came, came nedává smysl, dokud slova nedoplníme o podmět (he came, she came, they came, it came). V porovnání s českým jazykem můžeme použít podmět nevyjádřený a věta stále dává smysl. Přišel, přišla, přišli, přišlo. (On přišel, ona přišla, oni přišli, ono přišlo)

Tedy vidíme, že opět platí staré české přísloví, že ono někdy méně může znamenat více. A v tomto případě tomu tak skutečně je.

A tak nakonec citát:

„Méně, je někdy více“

 

„Říci málo slovy mnoho je znakem velkých duchů, právě tak jako neříci mnoha slovy nic je znakem těch malých. – François de La Rochefoucauld

Související příspěvky:

Definice etymologie Mapa slovanů Tabuový opis Záměrně zamlčená nejdůležitěší pravda o českém národním obrození Toponymum a co to vlastně je? Jeho nejen slovníkový, ale i rozšířený význam se dozvíte zde.