Slovo otec. Co znamená a co nám říká. Odku jsem já? Jsou různé vědecké slovníky, a některé dokonce tvrdí, že slovo “otec” jak uvedeno správně je od staroslovanského otьcь (čti: otjacja), což je údajně zdrobnělina od *otъ (čti: otja). To je doposud správně, ale pak vloží svůj výklad a tvrdí, že *otъ (čti: otja) je původem dětské žvatlavé slovo. Jak nepřesvědčivé, že?
To je, jako by někdo tvrdil, že typické slovanské slovo váza (vása) není od slova vázat, svázat květiny, ale třeba od germánského slova wasser (voda), tedy nádoba na vodu.
Jaký je tedy ten pravý původ a význam slova otec? Již zmíněné Staroslovanské otьcь (čti: otjacja) znamená ot-ja-sja(m), což je od-já-jsem, tedy otec je můj zdroj, rodina, osoba, od které pocházím. Ruský i další slovanské jazyky používají отец, otьcь… tedy foneticky čteno otjec, otjac. V samotných slovech pro otce je tedy jasně a zřetelně vidět, že otec určuje, kdo jsem. Jsem od svého otce. Tedy od-já-(jsem), ot-já, a to nám dá slovo otja(c), otec. Slovanské jazyky velmi často vynechávají osobní sloveso být (jsem), např.v ruštině já (jsem) mladík řekneme ja malčik. Získali jsme tedy přenádherné vysvětlení slova otec, jak po stránce lingvistické, tak i po stránce významu daného slova.
Tedy závěrem, otec, je ten, ze kterého pocházíme. Od otce je naše identita, neseme jeho jméno, jsme od otce. Ot-(kud)-já? Otjá, otjac [ot-já-c(jsem)] = otec.
